Publikace ZS

Sbohem nežádoucím časům

O knížce

Záměrem novely je ukázat na příběhu rodiny Kalousových, Honesových a dalších osob život tisícky lidí v období komunistické totality v bývalém Československu, a to zhruba od konce druhé světové války do sametové revoluce v roce 1989.

Michal Kalous, vlastenec, vedoucí protifašistické odbojové skupiny Kosa, se po návratu z koncentračního tábora v Osvětimi zabývá po únoru 1948 řadu let otázkou svého postavení a zařazení ve společnosti.

Jeho synové, dvojčata Antonín a Jan, se s nově vzniklou politickou situací vyrovnávají každý po svém a každý jinak. Zatímco životní dráha Antonína vede snadnější cestou posluhování, poklonkování, poslušnosti a loajálnosti k vrchnosti, Jan se dává na dráhu mnohem komplikovanější, dlážděnou však čistými úmysly a snahou dosahovat cílů poctivým způsobem. V soukromém životě je Antonín panovačný a bezcitný. Jan na rozdíl od něj ke své partnerce a dalšímu okolí pozorný, ohleduplný, tolerantní a laskavý.

Kromě těchto hlavních postav vystupují v novele, mimo jiné, i lidé, kterým situace v té době nabídla příležitost zařídit si a to často i nečestným způsobem snadný život. Mezi takové patří například soudruzi Sazima s Korejsem, dva podlí křiváci, nebo přestárlý svazák Pavel Hones, jehož svět se zúžil na nebe plné rudých hvězd.

Zcela odlišnou postavou je tady Dana, švagrová Michala, děvče s bujnou fantazií, jejíž vize, představy a prognózy, kterými je její hlava nabita během spánku se v životě většinou naplňují.

Sametová revoluce učinila konec časům, kdy stranická legitimace byla mnohdy jediným dostačujícím prostředkem k získání moci či slušného postavení. Bohužel, i přes usilovný demokratizační proces se díky nedůslednosti a mnohdy i liknavosti nové vládnoucí garnitury nepodařilo úplně odstavit z veřejného života a pohnat k zodpovědnosti ty, kteří přivedli naši republiku do nezáviděníhodné situace, kdy byla potírána základní lidská práva.

Příkladem toho jsou i Antonín a Pavel, dva aktivní a nebezpeční straníci, kterým se po převratu nic nestalo. Antonín si bez výčitku svědomí dožil svůj život v domově důchodců a Pavel po převratu pokračoval v práci pro svoji rodnou stranu. Prakticky až do pozdního stáří působil v politických funkcích na různých úrovních.